Možná už ani někteří netuší co to vlastně je. Nu, společenské deskové hry byly založeny, jak z názvu plyne na nějaké desce, na které se hrálo třeba různými kameny. Ty později nahradily figurky. Nejprve ze dřeva a pak jiných materiálů. Dnes to jsou převážně umělé hmoty, jak také jinak, že. Nu a těchto her bylo nepřeberné množství. Takovým základem byla hra „Člověče nezlob se“, kterou dozajista znáte. Kdo by také ne. Sotva se dítě naučí počítat, hned to může využít při hře. A to je pak radosti, když vyhraje. Základem deskových her budou asi šachy. Jejich existence je nejdéle doložena a hrají se naprosto všude. Na šachovnici se pak s některými figurkami hrají také jiné hry, jako například dáma, všežrout a tak podobně.

Jedna deska a pár figurek a je o zábavu postaráno na hodně dlouhou dobu. A je to vhodné i pro ty, kdo hru v šachy neovládají. Deskové hry pak mohou být ještě například halma, nebo dnes již asi neznámý ovčinec, též ovce a vlci. Hry samozřejmě nemusí být jen deskové. Kdybychom chtěli spočítat všechny karetní hry na světě, nešlo by to. Už proto, že od základní varianty se odvíjí spousta ostatních. Což je viděn na pasiánsu. Jedna základní má třeba i třicet variant. Jen vykládané rumy mají variantu v každém kraji jinou.

Sejdou-li se tedy lidé třeba v lázních a je každý z jiného kraje, musí si pravidla této nejznámější hry předem ujasnit. Tedy, kolik karet se rozdává, na kolik se může vyložit, co je to čistá postupka a zda se do tercie přikládá a tak dále a tak dále. Totéž asi platí pro hru kanasta, která mne moc nebavila, protože tam bylo více počítání než hry samotné. Karetní hry pro dítěti jsou pak různá kvarteta, nezbytné pexeso a kdo z dětí nehrál černého Petra, tak snad ani nebyl dítě. Takové vzácnosti jako Rychlé šípy nebo Indiáni, to už asi nikdo nezná a zapadlo to prachem dějin.