Často můžeme slyšet, že bydlení je základní lidská potřeba. Přes politické sliby se zdá, že politici neberou tuto dnes již často opakovanou frázi vážně. Dostupnost bydlení se v čase měnila, od poválečných let až dodneška. V průběhu totality reagoval režim na nedostatek bydlení výstavbou panelových domů. Ty sice v některých případech znamenaly posun k řešení otázky bydlení, ale přesto oproti vyspělým západním státům (mezi které jsme před nástupem komunistické totality patřili) představovalo toto řešení zaostávání v kvalitě. Komunistický režim podporoval dostupnost bydlení i doslova symbolickou vyšší nájmu za bytovou plochu.  To vedlo k postupně narůstajícímu dluhu vůči bytovému fondu. Prostě domy byly čím dál více zanedbané, protože nebyly prostředky na jejich údržbu. Města byla šedá, domy s oprýskanou omítkou.

Někdy i desetiletí kvůli bezpečnosti fixovaná dřevěným lešením. Stejně nevábně vybádaly domy i zevnitř. Přes výstavbu panelových domů a možnost dostat nájemní smlouvu od některých zaměstnavatelů, nebylo vždy snadné bydlení získat. Často se obchodovalo s nájemními smlouvami, které měly na černém trhu přibližnou hodnotu auta. Klasická nabídka nájemných bytů, jakou známe dnes, neexistovala.   Proto poměrně často bydlela začínající rodina v jednom pokoji v bytě s rodiči, a to po několik let, než jim režim přidělil bydlení, nebo se k němu propracovali. V devadesátých letech po změně politických poměrů se mnoho věcí v otázce bydlení změnilo, ale bytovou krizi i přes sliby různých politiků se nepodařilo vyřešit a nezdá se, že by politici nabízeli rozumné řešení. Města se začala ve velkém zbavovat bytového fondu v obavě, že nedokážou silně zanedbané domy financovat z důvodu desetiletí zanedbávané údržby.

Bývalí nájemníci se stávali majiteli bytů a samy hledali cestu, jak financovat špatně udržované domy. Do bytového fondu se díky tomu postupně dostávaly soukromé peníze a na zlepšení úrovně bydlení se to rázem projevilo. Bytové domy získaly nové omítky a často prošly celkovou rekonstrukcí. Díky tomu dnes bydlíme mnohem kvalitněji a města jsou hezčí, barevnější. Současně skončil trend podnikových bytů a výstavbu nových domů převzali od státu developeři. To v devadesátých letech ještě zhoršilo dostupnost bytů pro začínající rodiny. Protože získat hypotéku bylo pro mladé velmi těžké. To se postupně zlepšilo a tím se na čas zlepšila i dostupnost bydlení. Tu znova vychýlily vysoké úroky hypoték, které tu dostupnost znova významně snižují. Ceny bytů neustále rostou v souladu s vysokou poptávkou a nedostatečnou výstavbou. To společně z drahými hypotéky znova komplikuje dostupnost bydlení. Za současný stav mají svůj díl viny politici, kteří navzdory slibům problémy nijak po desetiletí neřeší.